Říjen 2017

O překonání "nepřekonatelného"

27. října 2017 v 22:44 | Samantha |  Já a blog
Nejhorší a zároveň nejlepší věcí na tom, když se Vám v životě stane něco, o čem jste dříve byli přesvědčeni, že byste nemohli ustát, zvládnout, překonat či unést, je to, že když to pak přijde a vy z toho vyváznete, je to uvědomění, že jste to přežili. Protože potom se začněte cítit silnější než kdy dřív. A z té síly pak žijete, od té doby je ona tím, co vám pomáhá překonávat těžší situace či nejasné postoje. Ta síla se stane Vaším zdrojem energie. Stane se Vámi...

Panicke ataky

19. října 2017 v 22:29 | Samantha |  Já a blog
Všechny ty veci, které se mi staly, na mě mají jeden nedobrý dopad. Kdykoli se mi stane něco dobreho a pěkného, dostanu panickou ataku. Prostě záchvat paniky, strachu. Prostě my podvědomí tuší, že dobře věci nemívají dlouhého trvání. Jak moc jsem dřív tímto názorem pohrdala. Pohrdala jsem jim, protože jsem dokázala být tou dobrou věci, která trvá a vadilo mi, když tomu druzí nevěřili.... Dnes je situace složitá. Jestli jsem dobrá? Těžké posoudit. A co se trvání týká, to závisí mnohem více na okolnostech než me vůli...

Ať se cítíte šťastní bez panickych koncovek.

Samantha

Nová práce, nové výzvy, staré návyky

11. října 2017 v 21:54 | Samantha |  Já a blog
Posledních pár dní se mi jako zpětná vlna vrací bolesti a strachy, které už jsem jednou překonala. Jako bych si teprve teď dovolila je prožívat. Tolik jsem se bála, že se bezprostředně po tom zlomovém zážitku složím a zhroutím na milion kousíčků a nikdo už mě neposkládá, že jsem zatla zuby a držela se pohromadě, až jsem tomu sama uvěřila. Odsunula jsem to, co jsem myslela, že má přijít - dlouhodobá deprese z otřesného zážitku, přejídání, spavost, vyhrocené pocity a útlumy na střídačku.... a to vše na mě jde až teď, pravděpodobným spouštěčem je při tom špatné počasí. Alespoň to na něj můžu svádět. Mít "podzimní depku" nebo odborně "sezonní depresi" je přece tak cool. Fuck it.

A pak taky je tady ta záležitost, že konečně nastoupím do práce, Minulý víkend jsem měla promoce, což jsem ustála, ačkoli jsem se necítila tak krásně a slavnostně, jak bych se bývala cítila, kdyby se nestala ta věc před pár měsíci... ale kdyby-chyby. Prostě jsem dokončila studium a je ze mě "velká paní magistra" a konečně teď v polovině měsíce to vypadá, že nastoupím do práce. Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem si zde na blogu zoufala, že nastupuji na gymnázium a mám kolem mnoho hezčích a vyspělejších spolužaček (protože to bylo vše, co bylo tak důležité :D )... A teď jsem tady, mám po vysoké škole, po mnoha, dovoluji si tvrdit velmi těžských životních zkouškách, a opět stojím na začátku. A přiznám se, že místy cítím v zákoutích své duše i staré strachy a nejistoty jako ta malá holčička, co měla jít "na velké gymnázium". Ale zároveň narozdíl od ní tak nějak vím, že to zvládnu. Ne proto, že bych byla nějaká super skvělá. Ale prostě proto, že jsem zvládla horší věci, než nástup do nové práce. Tak si držím palce chvílemi se i těším na novou kapitolu svého života, možnost vlastních příjmů vyšších než pár stovek a případného budoucího osamostatnění od mamky, s níž zatím stále bydlím, byť mám opravdu hodně vlastního prostoru.

Vytěsnila jsem ze svého srdce mnohé tužby, které jsem dříve velmi intenzivně pociťovala, a tak mám teď mnoho místa na nové i staré přátele, pejsku, čtení knih a za pár dní pravděpodobně i nových informací z práce. Musím přiznat, že zatím kromě občasného neurčitého pocitu prázdnoty to zvládám velmi dobře, ale obávám se o to, jak dlouhé bude mít mé zvládání trhliny. Občas se mi zasteskne po tom pocitu "být s někým". Ale vždy se mi pak vybaví, co vše to mlže způsobit a ta chuť mne povětšinou přejde. Hezky mě to poťapalo. Snad to tak nezůstane napořád. I když kdyby ano, tak ta poměrná netečnost k vztahovosti vlastně není úplně špatná. Jak říkám, mám najednou hodně prostoru. Když si vzpomenu, jak byla vztahovost alfou a omegou mého života až doposud, docela mě zaráží, že mám vůbec nějaké přátele a další záliby, neboť jsem tím byla přímo posedlá. Takže ano, i hodně silné a bolavé životní lekce vám mohou něco dát a většinou i dají a naučí.

Hodně štěstí.

Samantha