Songfic - Tisíc jmen

7. října 2008 v 22:03 | Samantha |  Jednorázové povídky
Chuť něco napsat byla velká a času málo. A tak jsem vytvořila tenhle songfic na mou momentálně nejoblíbenější "mystickou" písničku - Tisíc jmen.... Doufám, že se bude líbit.


Jestli to půjde, nebudeme se bát
nikdo tu není - to se ti jen zdá


Leželi vedle sebe a naslouchali zvukům starého a potemnělého domu. Měla pocit, že tam nejsou sami, stále se bála, že ho vypátrají… Roztřásla se. Objal ji.

"Tady nás nenajdou, neboj se."

"Nebojím…."


jestli to půjde, nebudem´ si lhát
záplavy minou, zbyde jenom hlad


"Kdy tohle skončí?" zeptala se po chvíli napjatého ticha. Atmosféra první společné noci se ztratila stejně rychle, jako přišla.

"Neptej se. Nemůžu ti odpovědět. Alespoň ne tak, jak bych chtěl."


Jestli to půjde, nebudem´si přát
dárky tu nejsou - není si co dát


"Něco pro tebe mám," vzpomněla si. Pozvednul obočí tak, jako to uměl jenom on. Natáhla se na druhý konec postele a z nočního stolku vytáhla knihu v kožené vazbě. Přejel po jejím hřbetu prsty a tázavě se na ni podíval.

"Otevři ji," pousmála se nejistě. Rozevřel ji tedy. Na první straně bylo jejím drobným, úhledným písmem připsané věnování:

"Tomu, kdo mne naučil chodit se zavřenýma očima a milovat s otevřeným srdcem."

A následovalo sto mudlovských citátů o lásce, životě a smrti. Chvíli trvalo, než od knihy zvednul oči.

"Já jsem ti nikdy nic nedal."

"Ty jen nevíš, že jsi mi to dal," odvětila.


jestli to půjde, nebudem´ se smát
k smíchu nic není, jsme jenom my dva


Zvonivě se zasmála. Zamračil se.

"Proč se tak tváříš?" přejela starostlivě vrásku, která se mu udělala u kořene nosu. Odstrčil ji.

"Namlouváte si něco, co není pravda, slečno Grangerová," pronesl najednou studeně, zvednul se, bleskově se obléknul a ona zaslechla klapnout vchodové dveře. Nebyla schopná se pohnout. Teprve po chvíli jí došlo, co se stalo…

"Teď nemůžeš odejít pryč!" křikla do prázdného bytu. Žádná odezva, jen ticho…


Stále ti zbývá tisíc jmen
ale když rána planou
kde už jsem, kde už jsem...


Slzy jí stékaly po tváři a na bílém polštáři tvořily černé obrazce, které se v její představivosti pomalu formovaly do tvaru lebky, jíž vylézá z úst had…


A noci stále končí
neúplatní ptáci jsou,
zpívají, letí, krouží
a mrtví zpátky k hrobům jdou


Smrtijedi se shromáždili v kruhu. A uprostřed ležel spoutaný neviditelnými pouty on. Severus.

"Zradils." Ozval se ledový hlas ostrý jako břitva.


A noci stále končí
najednou a náhodou
ti, co se v duchu loučí
nehledaj´a nenajdou


"Musíme za ním!"

"Hermiono, nechej ho, vybral si to sám."

"Harry, já za ním musím jít, musím ho zachránit."

"Byla to jeho volba, teď určitě plánuje, jak mne i s tebou zlikvidovat."

"Tomu nevěřím!"

"Nebuď najivní…"

Práskla za sebou dveřma od pokoje.


Jestli to půjde, nebudem´ se rvát
vojska tu nejsou - není o co stát
jestli to půjde, nebudem´ se kát
věřící nejsme, věřitelé snad


Pán zla byl bez sebe vzteky.

"Slíbils, že ji zabiješ. Že odstraníš tu špinavou šmejdku."

Severus si odplivnul k jeho nohám.

"Crucio!" zařval Voldemort. Ze Snapeových úst neuniknul ani sten…


Stále ti zbývá tisíc jmen
ale když rána planou
kde už jsem, kde už jsem...

A noci stále končí
neúplatní ptáci jsou,
zpívají, letí, krouží
a mrtví zpátky k hrobům jdou


"Tak…už to…skonči." Ušklíbnul se z posledních sil mistr lektvarů.

"Avada Kedavra…" zasyčel hlas plný nenávisti a jeho poslední myšlenka putovala k ní.

"Nezapomeň…"


A noci stále končí
najednou a náhodou
ti, co se v duchu loučí
nehledaj´a nenajdou


Nebyla schopná zvednut se z postele. Jen ležela a dívala se na jedno místo do stropu.

V hlavě jí znělo jediné slovo:

"Nezapomeň…"


Jestli to půjde, nebudem´ se brát
láska tu není, to se ti jen zdá
jestli to půjde, nebudem´se hřát
ohně už nejsou, jsme jenom my dva

Stále ti zbývá tisíc jmen
ale když rána planou
kde už jsem, kde už jsem...


A noci stále končí
neúplatní ptáci jsou,
zpívají, letí, krouží
a mrtví zpátky k hrobům jdou


A noci stále končí
najednou a náhodou
ti, co se v duchu loučí
nehledaj´a nenajdou

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wixie wixie | 7. října 2008 v 23:44 | Reagovat

teda, ja nemam slov. naprosto skvělé, v kombinaci s písničkou neuvěřitelně smutné, ale i krásné... dekuji ti za úžasný zážitek z četby;-)

2 Emík Emík | 8. října 2008 v 13:57 | Reagovat

Je to nádherná jednorázovka, o co je kratší tak o to je dojemnější. Vážně se ti to povedlo a budu se těšit na další tvojí tvorbu :-)

3 ell ell | 8. října 2008 v 14:07 | Reagovat

Krásné,ale taaaaak smutné:( Já radši šťastné konce.

4 dzudzik dzudzik | 10. října 2008 v 15:02 | Reagovat

Pěkný, ale mám takovej pocit, že se píše naivní. To j tam nebude ;-)

5 Iren Iren | E-mail | 12. října 2008 v 17:54 | Reagovat

strašně hězký, nemám slov... Jen otázka: Od koho ta píseň je?

6 Arival Arival | 13. října 2008 v 19:59 | Reagovat

Příběh nádherný, dojemný... Moc se mi to líbilo! Jen tu píseň nepoznávám... ;)

Jinak, konečně jsem se dohrabala k pokračování Uvězeněných tak se stav ;) ahojky!!!

7 Babu Babu | Web | 14. října 2008 v 21:22 | Reagovat

Písnička pro mě dostává zcela jiný rozměr. :)) Velmi se Ti to povedlo, těším se na další stejně pěkná dílka. ;))

8 Lenka Lenka | Web | 26. října 2008 v 19:11 | Reagovat

se mi hrozně líbí tvůj blog je moc hezký!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama