Červenec 2007

Tak tedy...

13. července 2007 v 1:54 | Samantha |  Tma
... vzhledem k tomu, že v poledne odjíždím na chalupu, nechávám konec takto otevřený.

4 co bude dál?

13. července 2007 v 1:50 | Samantha |  Tma
Náhle se však zastavil. Neubrzdila to a narazila do něj. Svezla se na zem. Bylo jí všechno jedno…
"Slyšíte to?" zeptal se.
"Co?" zpozorněla.
"To ticho. Je pryč."
"Vážně?" nevěřila tomu, že to dokázali. On to dokázal…

3 Drak

13. července 2007 v 1:49 | Samantha |  Tma

Chodili dlouho. Nohy ji bolely, cítila, že to už nezvládne. Najednou se jí podlomily kolena a ona spadla na zem.
"Co se děje, Grangerová?" ohlédnul se na ni.
"Už nemůžu. Chtěla bych, ale…podlamují se mi nohy únavou," sklopila oči. Seděla v písku, kolem dokola jen tma a… ve světle hůlky on. Cítila, že kdyby odešel, ztratila by mnohem víc než jen světlo…
"Pojďte, musíme dál," vytáhnul ji na nohy. Vyčerpaně se o něj opřela. Hladil ji po zádech. Měla pocit, jako by jí dal kus své energie. Udělala pár kroků. Nohy sice bolestí necítila, ale mohla jít dál… Aspoň pár kilometrů… Znovu se vydali na cestu. Hermiona si pomalu začínala myslet, že je Cháron prostě poslal bloudit jen tak, všude byla totiž jen tma, písek, tma a pro změnu…písek. Začala se jí zmocňovat beznaděj. Cítila, že tohle tempo už dlouho nevydrží. A pak Snape navrhnul:
"Tak pojďte, uděláme si malou přestávku."
"To je výborný nápad," odvětila a posadila se na kámen, který tam stál…moment, na kámen?
"Profesore, podívejte se," prohlížela si pozorně nádherný, ve světle se lesknoucí, bílý křemen.
"Takže jsme nejspíše poblíž křemenitých skal," přitakal Snape a namířil hůlku před sebe. Její světlo ozářilo bílý kolos kus od nich.
"Co myslíte, že to má znamenat?" zeptala se s náznakem strachu v hlase Hermiona.
"Myslím, že je to…mohlo by tam třeba něco být…" přemýšlel nahlas.
"Ale..co?" zeptala se Hermiona. Odpovědi se jí dostalo poměrně brzy. Ozval se strašlivý řev, pod kterým se skála málem sesypala. Hermiona se nevědomky přitiskla k Severusovi.
A pak uslyšeli zvuk sypajícího se kamene a ze skály se vynořil…
"Bílý drak?" zírala na něj Hermiona, přitisknutá ke Snapeovi a neschopná normálního pohybu. On ho naštěstí na rozdíl od ní schopen byl. Popadnul ji a schovali se za jeden obzvláště veliký kus křemene. Drak zavětřil a pozorně se rozhlížel velkýma modrýma očima. Hermiona se nekontrolovatelně třásla a zrychleně dýchala. Snape seděl tiše, bez hnutí. Jeho smrtijedské dovednosti se mu teď náramně hodily. Vtom drak pohlédnul jejich směrem. Hermiona to už nezvládla a skácela se k zemi. Snape ji tak tak zachytil, ovšem tímto rychlým pohybem je prozradil. Popadnul proto Miu a rozběhl se ke skále, kde byla větší možnost se schovat. Za sebou slyšel drakův řev a syčení ohně na písku. Doběhl ke skále a položil na ni bezvládnou Hermionu.
"No tak, Grangerová, sakra! Proberte se přece!" pleskal ji po tváři. Neochotně otevřela oči.
"Severusi…" zašeptala tiše.
"Poběžte, rychle!"
"Nemůžu, necítím nohy," znovu zavřela oči.
"Musíte! Důvod, proč byste měla, je támhle!" ukázal na draka, který se k nim stále přibližoval.
"Bože!" vyhrkla a postavila se na nohy. Chytil ji za ruku a rozběhli se. A znovu cítil v zádech žár, jako by utíkal před samotným peklem… Hermiona mu přestávala stačit, sípala, všude bylo horko, před očima měla kola…A on ji pořád táhnul dál.

2 převozník

9. července 2007 v 23:07 | Samantha |  Tma
"Přeci odtud musí vést nějaká cesta…" snažila se rozumně přemýšlet.
"Myslím, že nevede. Kdyby vedla, bylo by ohromně jednoduché oživit například Pottera…"

1 Tma

9. července 2007 v 0:30 | Samantha |  Tma
Otevřela oči. Kolem byla nepropustná tma.

klikni

9. července 2007 v 0:15 | Samantha |  Já a blog
P.S. Poté, co mě tímto napálilo asi deset lidí, jsem se holt rozhodla mstít na nevinných obětech=)....Doufám, že mi to nemáte za zlé....=)...