Duben 2007

12. Mezi vášní a rozumem...

26. dubna 2007 v 14:34 | Samantha |  Remember me...
"Takže," začal Snape potichu hovořit k chlapcům sedícím na zemi a spoutaným neviditelnými provazy, "co jste dělali v zapovězeném lese?" pozvednul obočí. Hermiona stála vedle něho a ani nedýchala.

11.Odhalení nepravostí

13. dubna 2007 v 23:33 | Samantha |  Remember me...
Hermiona si řetízek okamžitě připnula na krk a vběhla do koupelny. Když se na něj podívala do zrcadla, musela uznat, jak je nádherný. Sama nevěděla, čím to bylo…

10.Dárek

10. dubna 2007 v 19:41 | Samantha |  Remember me...
Když se ráno probudila, Severus Snape už byl pryč. Povzdechla si nad tím, že ho ani nemůže informovat o všem, co se včera dozvěděla a protáhla se. Uprostřed pohybu se však zarazila. Na stole uprostřed pokoje ležela růže a maličký balíček.

9. Imperius

6. dubna 2007 v 22:04 | Samantha |  Remember me...
Další den se probudila a jen nerada si v hlavě přehrála minulý den. Něco ji však na jejích vzpomínkách zarazilo.

Poslední setkání

5. dubna 2007 v 8:12 | Samantha |  Jednorázové povídky
Byla temná noc. Bellatrix Lestrangeová si přitáhla temný háv blíže k tělu a přidala do kroku. Již za pár minut by měla být na místě. Za chvíli se před ní objevila neútulná budova, spíše stavení, které bylo ve značném rozkladu. Ji to však ani v nejmenším nerozhodilo.

8. Teď už bude všechno dobré...jsem tady...

4. dubna 2007 v 22:33 | Samantha |  Remember me...

Dorazila přesně. Asi dvě minuty po ní přišel Tom. Zeptal se, jestli nečeká dlouho a když s úsměvem řekla, že nečeká, tak se vydali na prohlídku Bradavic. A protože to vše Hermiona znala, mohla si mezitím v klidu přemýšlet. A pak ji najednou z přemýšlení vytrhnulo to, že stáli před dívčími umývárnami. Hermiona na něho pohlédla a na oko nevěřícně se zeptala:
"Ale…to jsou dívčí umývárny, že? Co tu chceš?" divila se. V duchu to však moc dobře věděla… Takže přišli pozdě…
"Našel jsem tu jedno…zajímavé místo…a zdokonaluji se tady v…jistých věcech…"
Hermiona měla jen pár vteřin na rozmyšlenou. Pak se svůdně usmála, popošla o krok blíž a šeptla:
"Tak mi svěř víc…" zvedla k němu své hluboké hnědé oči orámované tenkou černou linkou.
"Vlastně…myslel jsem, že bych se zdokonalil v černé magii…že bych mohl být velký mág…a měl bych spousty přívrženců…" rozpovídal se. Zatrnulo jí. Takže teď celá budoucnost závisí na ní!
"Vlastně, Tome…přijde mi to jako celkem dobrý nápad, ale… Proč černá magie?" zeptala se a sklopila zpět svůj pohled. Zvednul jí obličej, přistoupil blíž k ní a zašeptal:
"Budu mocný, ten nejmocnější…"pustil ji a zahleděl se zamyšleně do dáli.
"A proč chceš být nejmocnějším?" šeptla a snažila se znít lhostejně a přitažlivě zároveň.
"Protože chci, aby mě někdo poslouchal. Aby všichni věděli, kdo jsem. Aby mi nepřisuzovali nálepku šmejda, abych nebyl opovrhován, ale uznáván…" vzpomínal, proč ještě.
"Toho se dá dosáhnout ale i jinak, Tome…" zašeptala ještě a zanechala ho vzpomínkám. Nemohla tam už vydržet, bála se ho. Měla pocit, ba skoro věděla, že tohle nemůže zvládnout. Vběhla do svých a Snapeových komnat a vrazila přímo do Severuse. Nevnímala, koho objímá, jen vzlykala a třásla se. Snape stál zaskočeně a nechal ji, aby ho držela kolem pasu. Po chvíli jí váhavě položil ruku na záda a něžně ji pohladil po vlasech. Její vzlyky se po chvíli utišily a jen se třásla. Severus odstoupil o pár centimetrů a jemně ji dotlačil do postele. Mechanicky si lehla a stočila se do klubíčka. Nevěděl, co dál. V citech nebyl zrovna zběhlý…A potom ho napadlo, že jí může alespoň připravit uklidňující dryák. Zvednul se a odešel do provizorní kuchyně. Když se po půl hodině vrátil, Hermiona už spala. Položil lahvičku na stůl a zahleděl se na ni. Její vlasy už dávno nebyly jako neposedná hříva, ale v upravených loknách se rozprostíraly na bílém polštáři. Stín, který dopadal na její tvář, ji dělal tak záhadně tajemnou… Potichu přešel na druhý konec postele a lehnul si na její druhou stranu. Prkna zavrzala a Hermiona se neklidně otočila a nevědomky se k němu přitiskla. Šťastně se ze spánku usmála a jednou rukou ho objala. Po krátké úvaze ji něžně pohladil po vlasech a zašeptal:
"Teď už bude všechno jenom dobré, slečno Grangerová… Jsem tady…"
obrázek: http://kreslny-harry-potter.blog.cz/0611/severus-a-hermiona-1

7.Bitvu vyhraje jen ten, kdo se pevně rozhodl, že ji vyhraje...

4. dubna 2007 v 13:04 | Samantha (autor citátu-Tolstoj) |  Remember me...
Od zmijozelského stolu se ozval zuřivý pískot a potlesk. Hermiona doufala, že to znamená že ji přijmou mezi sebe bez potíží.

6.Úraz

1. dubna 2007 v 23:01 | Samantha |  Remember me...
Když si Brumbál asi po dvou hodinách vyslechnul vše, co měli v plánu, řekl jim k tomu jen:
"Hodně štěstí…"