Únor 2007

Sebevražedné sklony - 3.kapitola

27. února 2007 v 23:22 | Samantha |  Povídky - ne H.P.
Když dorazili na místo, bála se vylézt z auta. Určitě ji mezi sebe nepřijmou. A vůbec, proč by ONA měla být v léčebně? Je snad cvok? Vážně je to s ní až tak zlé?

Dar bláznů...

23. února 2007 v 22:11 | Samantha |  Jednorázové povídky
Sonfic k písni od Lucie Bílé - Dar bláznů (CD úplně nahá), text jsem si trošku poupravila pro své potřeby...
Můj soudný den nastává, když zkoušíš lhát, krásně lhát...


Sebevražedné sklony - 2.kapitola

23. února 2007 v 21:14 | Samantha |  Povídky - ne H.P.
Bylo to zvláštní. Šla po schodech a přemýšlela, jaké to asi bude dole, jestli si jich někdo všimnul… Když už stáli skoro přede dveřmi, zastavila se a tím ho donutila zastavit taky.

Další roztomilůstka

22. února 2007 v 19:56 | Samantha
Tady je další zaručená roztomilost nakombinovaná s pořádnou dávkou antistresu=)

Proti stresu=)

22. února 2007 v 19:53 | Samantha
Užírá tě nějaká myšlenka? Máš prostě "blbej den"? A nebo snad dokonce dlouhodobý stres? Tak klikni sem! A nezapomeň si před tím zapnout repráky=) Tady

Sebevražedné sklony - 1.kapitola

20. února 2007 v 21:27 | Samantha |  Povídky - ne H.P.
Stála na střeše vysokého domu a přemýšlela. Skočit a letět…A potom klid a tma…Konec…Jak zvláštně to zní…Konec všem výmluvám a přetvářkám, konec zášti a zlobě, konec celé této šaškárny nazývané život…

Sebevražedné sklony - úvod

19. února 2007 v 22:44 | Samantha |  Povídky - ne H.P.
Vím že vy, kteří čtete moje povídky, jste nejspíš skalními příznivci H.P, ale chtěla jsem zkusit něco jiného

Odjíždím!

12. února 2007 v 10:52 | Samantha |  Já a blog
Bohužel už zase odjíždím na týden pryč a nic nepřidám. Tímto se omlouvám

Podzim

12. února 2007 v 0:03 | Samantha |  Jednorázové povídky
   Sonfic k písničce Podzim   
   Byl podzim, po létě město topilo se barvách,   

Skrývání

10. února 2007 v 23:14 | Samantha |  Jednorázové povídky
Sonfic k překladu písničky od Hilary Duff - Hide away
Skrývání
Ztracení dne
"Severusi, kam to jdeme?"
"Poběž Sam a na nic se neptej!"
"Ale…"
"Rychle!"

Konec!

3. února 2007 v 9:40 | Samantha |  Bojovka
Takže, jelikož mi dnes odpoledne odpojí počítač a na nějaký čas se k němu nedostanu, mrzí mě, že nebudu moc odepisovat ani přidávat nové povídky či obrázky. Doufám, že si přes to udržím vaší přízeň=)... Slibuji, že hned jak mi počítač zase připojí, budu psát povídky tak, že vymlátím klávesnici=)...
Vaše Samantha Black

6.kapitola - Neporušitelný slib

3. února 2007 v 9:37 | Samantha |  Bojovka
Tento slib jsem si drobet poupravila, aby byl takovej romantičtější=)

Kontakty na mou maličkost=)

3. února 2007 v 9:34 | Samantha |  Já a blog
Tak tady je na mě pár kontaktů, kdybyste se mnou snad chtěli pokecat a něco mi vytknout=)

5.kapitola - Kde beru tu jistotu...?

3. února 2007 v 9:31 | Samantha |  Bojovka

Osaměla jsem. Snažila jsem si uvědomit, jak dlouho tu jsem. Podle všeho zhruba týden. Zajímalo by mě, proč zrovna já mám určit, kdo zrádcem je i není… I když já mám v tomhle ohledu už teď celkem jasno…Ale kdo je novým Harrym Potterem pro tento, v temnotě se topící, svět? A máme vůbec právo brát nějakému malému chlapci jeho sny a předurčiti jej k takovému osudu? A je to vůbec malý kluk? Co se stane, až se to dozví? A kdo to bude? To nikdo neví…
Dny v cele se vlekly čím dál tím víc. Severus za mnou chodil jen zřídka a choval se, jako by se mnou nebyl ochotný prohodit víc než dvě slova. Neměla jsem mu to za zlé. Stále častěji nejspíš podnikal tajné výpravy pro řád i pro Voldemorta. Na jeho tváři se stále prohluboval strhaný výraz a jizev na ní přibývalo. Úsměvy, kterých dřív bývalo poskrovnu, teď už úplně vymizely. Z jeho chůze se vytratil život. Z něj se vytratil život…
Jednou už jsem to nevydržela.
"Severusi…" zeptala jsem se ho opatrně, když mi přinesl jídlo.
"Co je?" zeptal se nevrle. Poslední dobou byl takový často.
"Neděje se něco?" vyzvídala jsem.
"Neděje, mělo by?" opáčil a měl se k odchodu.
"Počkej, já si nemyslím, že bys na tom byl jinak tak špatně, pokud by vše bylo v pořádku…"
"Starej se o se…" nedořekl. Uprostřed věty zakolísal a skácel se k zemi.
"Severusi!" vykřikla jsem polekaně a běžela jsem k němu. "No tak, Severusi…" hladila jsem ho po tváři. Až po chvíli jsem si všimla, že pádem utržil ránu na hlavě. Ta mu nyní povážlivě krvácela. Nerozmýšlela jsem se, co dělám. Ani mě nenapadlo, že v tuto chvíli, kdy je můj "hlídač" omráčený, bych mohla otevřenou mříží klidně utéct. Rozběhla jsem se chodbami nahoru, pleskání mých bosých chodidel se rozléhalo po jinak tichém sídle. Narazila jsem do nějakého vyššího blonďatého muže. Byl to spíše kluk, jen tvář měl strhanou…
"Prosím vás, pomozte mi! Severus, on se udeřil do hlavy, spadnul, dole ve vězení…"
"A jak ses dostala ven?" zeptal se chladně. Zamrazilo mě.
"Já…bylo otevřeno, on chtěl právě zamknout a…"
"A tys ho omráčila, je to tak?" syknul a bolestivě mi stisknul zápěstí.
"Ne, já jsem mu nic neudělala, on omdlel a jestli mi nepomůžete, tak vykrvácí! Má rozbitou hlavu a nejspíš i vyražený dech!" snažila jsem se mu to vysvětlit.
"Dobře, tak jo. Pojď se mnou!" nakázal. Poslušně jsem za ním sešla schody a vydali jsme se spěšným krokem do vězení. Tam ležel Severus, nyní už v kaluži krve.
"Já vám to říkala! On zemře!" rozbrečela jsem se.
"Ticho!" okřikl mě. Potom udělal pár kouzel a bylo po všem. Severus opatrně otevřel oči a když nad sebou spatřil mě a toho kluka, myslela jsem, že omdlí znovu. Netušila jsem, co se stalo. Zachránila jsme mu přeci život…
"Děkuji vám, pane Malfoyi, můžete jít." Pronesl Snape. Malfoy se zvednul a odešel. Když byl z doslechu, Severus se osopil na mě.
"Proč jste sakra neutekla? Měla jste k tomu výbornou příležitost a vy tady místo toho pobíháte sídlem plným smrtijedů a seženete mi toho tupce!" vybuchnul.
"No dovolte! Já vám zachráním život a vy…Škoda, že jste nespatřil tu kaluž krve, ve který jste ležel! Třeba by vás pak zloba přešla!" křičela jsem teď i já.
"Přežil jsem i horší věci, ale pokud se vy nenaučíte přežít tady, tak se nedočkáte dalších dnů. Tady platí pravidlo nejdříve myslet na sebe." Poučil mě o tón smířlivěji.
"A proč se jím tedy neřídíš?" přešla jsem opět tiše na tykání.
"Protože já se v tom umím orientovat…" odpověděl mi.
"Tak mě to nauč taky." Zaprosila jsem.
"Svou první lekci máš za sebou. Neúspěšně." Podotknul ledově, pomalu se zvednul, odkráčel a zamknul za sebou. Celou následující noc jsem o tom přemýšlela. Proč se chová tak, jak se chová? Pokud není všechno jako v Harrym Potterovi, není ani on zrádcem. A to on opravdu není, chce mi pomoct. Ale kde beru jistotu, že mi při nejbližší příležitosti nepodkopne nohy? Nevím, prostě to cítím…

4.kapitola - Ty nejsi vrah, Severusi Snapee...

2. února 2007 v 19:09 | Samantha |  Bojovka
Vedl mě dlouhou chodbou, která jako by ani neměla konce. Cupitala jsem za ním a do bosých nohou mě studila kamenná podlaha. Najednou se prudce zastavil přede dveřmi potaženými temně zeleným sametem.
"Neodporujte mu. Jen tak máte šanci vyváznout živá."

3.kapitola - Tady se jeho jméno nevyslovuje...

2. února 2007 v 9:32 | Samantha |  Bojovka
Vzbudila jsem se prochladlá na téže kamenné zemi, na které jsem před tím spala. Slova se mi vryla živě do paměti. Řekla jsem si ale, že je nikomu hned neřeknu. Možná se mi to časem bude hodit jak dobrá záminka. Pro co, to jsem zatím netušila.


Seether mp3

1. února 2007 v 17:31 | Samantha |  Hudba
Tak tenhle chlápek má krásnej hlas...

2.kapitola - Seznámení

1. února 2007 v 17:24 | Samantha |  Bojovka
Ruce se mi nekontrolovatelně roztřásly. Klid, nabádala jsem se v duchu. Je to jenom hra, o nic se nejedná…