Nechtěla jsem tě zabít, fakt...

31. ledna 2007 v 18:26 | Samantha |  Jednorázové povídky
Před 10ti lety:
Je ráno, slunce svítí do oken.
Belatrix je přesně 22let.

Probudí se a pomalu se protáhne. Den začíná tak krásně...
Zavolá manželovi do práce a udělá si čaj.
Sedne si a čte noviny. Naprosto běžné, ničím nepřekvapující ráno.
Vtom zaslechne nějakou ránu.
Dveře se otevřou.
Na prahu stojí lord Voldemort, v ruce hůlku...
Belatrix se v křesle přikrčí, strachy ani nedýchá....
Nahoře v pokoji se rozpláče malý, sotva roční syn Steve.
Voldemort posunkem posílá nahoru své věrné přívržence a...
pláč utichá...
Hrnek padá k zemi. Ozve se zvuk tříštícího se porcelánu.
Šálek je na kusy.
Rozbrečela se srdceryvým a nezastavitelným pláčem.
Ozve se šramocení klíčů ve dveřích. To se manžel vrátil pro nějaké papíry...
Znovu se nese domem kletba Avada kedavra. Dean padá mrtvý k zemi.
"Nezbylo ti nic..." ozve se Voldemort posměšně.
"Co po mě chcete?" vyhrkne hystericky Brlatrix.
"Přidej se k nám, nebo skončíš jako oni..."
Tehdy byla Belatrix mladá a bála se o svůj život...
O 10let později:
Válka mezi smrtijedy a bystrozory na ministerstvu.
Belatrix zápasí se Siriusem. On se jí vysmívá:
"To nezvládneš nic lepšího, Bello?"
"Ha ha, myslíš?!" odpoví a využije jeho nepozornosti.
Jeho tělo přeletělo do oblouku...
Kdyby se jí tehdy někdo podíval do očí, spatřil by drobný záblesk bolesti, i když navenek se zdála triumfálně šťastná...
Když bitva na ministerstvu skončila, dotrmácela se unavená Bella domů.
Tady jí nikdo nemůže číst myšlenky...
Siriusi, kdybys věděl....milovala jsem tě. Možná jsi to tušil...
Potom jednou, na tu noc nikdy nezapomenu...
Vraceli jsme se z nějakého večírku a ty jsi měl za úkol mě v pořádku dovést domů.
Já jsem se trošku podívala na dno skleničky a byla jsem opilá...
Vedl jsi mě kolem pasu, abych nespadla...
Pak najednou jsi mě přitisknul ke zdi a začal si mne líbat...
Myslela jsem, že se rozplynu štěstím...
Proč jsme se potom vlastně rozešli? No jistě, kvůli matce...
Přišla na to...
Proč jsi musel jen zatraceně bojovat?
Nechtěla jsem tě zabít, fakt...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hornet Hornet | E-mail | Web | 19. června 2007 v 18:27 | Reagovat

ách, nádhera, tak tohle je originální :)

2 Samantha Samantha | E-mail | 19. června 2007 v 19:32 | Reagovat

Díky, díky, díky! Jsem ráda, že se ti líbí...

3 ... ... | 27. února 2008 v 20:10 | Reagovat

Dobrá povídka, jako všchny, akorat se mi zdá, že to byli příbuzní, nebo ne???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama