2.kapitola

27. ledna 2007 v 17:25 | Sharlotta |  Pár dní ze života lorda Voldemorta - parodie
Když jsem se trochu uklidnil, znechuceně jsem padl do křesla. A v tu ránu jsem opět z křesla vyletěl a příšerně jsem zaječel.

Potom jsem se vyděšeně ohlédl, na co jsem si to proboha sedl. Protože když jsem dosednul, ozvalo se takové "píp, cvak, písk, kvák" a potom jsem zrudnul vzteky (opět).
Na mém oblíbeném křesle ležela malá gumová kachnička. Červíčkova kachnička!
Pořád ji s sebou nosí jako talisman či co. A asi si ji tu zapomněl, když utíral prach. Jasně jsem mu řekl, že ji může nosit jen pokud ji nikde nenechá. No a teď si na ni prosím sednu, není to na ránu? Na takovýhle šoky, hele lidi nezlobte se na mě, ale na takovýhle šoky já už prostě nejsem stavěnej! No tak, berte trochu ohled, taky už nejsem žádnej mladík a tohle by mi mohlo přivodit infarkt. A tak jsem sluhu zavolal:
"Červíčku, červe, pojď sem ty kryso, okamžitě sem pojď!" a tu Červíček přispěchal s obědem. Na tácu ležel džbánek vína (konečně vybral nějakej pořádnej ročník), bochník chleba a talíř jemně nakrájeného masa. Z jeho pohledu bylo jasně vidět, že asi tuší co se stalo, určitě tu svou kachnu pitomou nemohl nikde najít a když sklouznul pohledem ke křeslu, zbledl jako stěna. Rozpačitě položil tác s jídlem a vyčkával, co se asi bude dít teď. Já na nic nečekal, vytáhnul jsem hůlku a kachna se rázem proměnila v hromádku popela. Červíček jen zakňučel, ale neopovážil se říct nic. Pak jsem na něj zamířil hůlkou a použil kletbu Cruciatus (a dal jsem si opravdu záležet). Červíček pronikavě ječel (a mne to alespoň trochu uklidnilo, ale nebylo to už ono…). Potom jsem jen ledově pronesl:
"Doufám že ti nemusím říkat, za co to bylo, Červíčku, a taky doufám, že už ser to nikdy, slyšíš mě, nikdy nebude opakovat, jasný!?" Jen něco zamumlal.
"Cože, neslyšel jsem."
"Já, no, totiž…už to neudělám Mistře…" řekl roztřeseně, téměř pištěl.
"To doufám. Jistě sis už mohl všimnout, že nemám nejlepší náladu, tak mě moc nerozčiluj."
"Jistě Mistře, zajisté Mistře, ano Mistře…" mohl se přetrhnout jen abych se zase nerozčílil.
Když Červ odešel, začal jsem zase přemýšlet nad Potterem. Jak to jen provedu?
Nu což, raději se na to pořádně vyspím, ráno moudřejší večera…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 28. ledna 2007 v 13:00 | Reagovat

Je to hezká povídka, ale ... já nevím... prostě je hezká a konec!

2 marian marian | E-mail | 27. dubna 2007 v 17:34 | Reagovat

husty s tou kachnou nebo co to bylo

3 Samantha Samantha | E-mail | 27. dubna 2007 v 21:21 | Reagovat

No vidíš, to psala moje hodně dobrá kamarádka=)...

4 Hornet Hornet | E-mail | Web | 20. června 2007 v 5:55 | Reagovat

Tak tahle povídka je pěkná, zbytečně nevtíravá a přesto vtipná :)

Nejvíc se mi líbilo: ...to je na ranu xD

5 Valli Valli | Web | 25. září 2008 v 18:52 | Reagovat

jáj super!xD

6 Kris Kris | Web | 9. ledna 2009 v 9:43 | Reagovat

Noooo, a pokrááááčkoooo?

7 mgqt mgqt | 13. srpna 2009 v 0:32 | Reagovat

zacina to dobre .... bylo by pokracovani ^^?

8 Gaia Gaia | Web | 4. září 2009 v 17:15 | Reagovat

Pokračování už asi nebude, když to zveřejnovala 2007

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama